Byl to zdánlivě nevinný souboj, jenže s nesmírně dramatickou dohrou. Sedmnáctiletý fotbalový talent Karel Domiter si v jarním zápase Dorostenecké ligy vážně poranil slezinu, a přestože celý zápas dohrál, několik hodin po návratu domů upadl do bezvědomí a po převozu do nemocnice musel být okamžitě operován. Karel už je z nejhoršího venku, kvůli vážnému zranění ale musel hráčskou kariéru předčasně ukončit. I nadále však zůstává součástí baníkovské rodiny, nedávno totiž rozšířil realizační tým U16.
Jak se cítíte v nové roli trenéra?
Cítím se skvěle, je to pro mě něco nového. Jde kolikrát o jiný pohled na věc, než jaký jsem měl jako hráč. Zatím mě trenéřina baví a těším se na každý trénink.
V U16 trénujete po boku Reného Vojtěška, který vás vedl v mladším dorostu. Jaké vzpomínky si z tohoto období nesete?
Na trenéra mám jen ty nejlepší vzpomínky. Za jeho vedení jsem se dostal jak fotbalově, tak i lidsky na jinou úroveň. Výborný je i jako kolega – trenér. Se vším mi ochotně pomůže, zaučuje mě, dává mi cenné rady. Nikdy s ním není nuda, vychovává nejen skvělé fotbalisty, ale také lidi, a to je důležité.
Trénujete kluky ročníku narození 2001, vy sám jste pouze o tři roky starší. Je výhodou, že máte ke svým svěřencům věkově blízko?
Jsem v roli asistenta trenéra teprve týden, takže se pomalu poznáváme. I přesto si myslím, že k nim blízko mám, v tomto směru je věk výhodou. S přibývajícím časem to bude jen lepší, jsem takový mezičlánek mezi trenéry a hráči. Kluci se mi se svými problémy mohou svěřit, rád jim pomůžu. Hru navíc stále vidím jako hráč, takže jim z tohoto pohledu můžu poradit.
Hráčskou kariéru jste byl nucen předčasně ukončit kvůli vážnému zranění. Jak k němu došlo?
V pátek třináctého května jsme se v rámci Dorostenecké ligy utkali s Jihlavu. Běžela 20. minuta zápasu, když jsem vytvářel tlak na hráče, který dobíhal k míči. Běželi jsme téměř proti sobě, jenže protihráče vyvinul větší rychlost a po souboji, který nebyl nijak hrozivý, jsem měl akorát trochu vyražený dech a naražený bok. Vůbec jsem netušil, že by z toho mohlo vzniknout něco špatného, normálně jsem dohrál celý zápas.
Jenže vzniklo…
Že je zle, jsem zjistil až doma po téměř osmi hodinách. Nemohl jsem se nadechnout a měl jsem po celém břiše i plicích křeče. Nejprve jsem si myslel, že se mi udělalo špatně z jídla, naštěstí jsem upadl do bezvědomí a v tu chvíli naši volali záchranku. V nemocnici zjistili, že mám prasklou slezinu a 3 litry krve v břiše. Šel jsem okamžitě na operaci, v nemocnici si mě nechali dva týdny. Doktoři mi sdělili, že je vzhledem k tomu, co se stalo a vzhledem k mému zdravotnímu stavu, zcela nevhodné ve fotbale pokračovat.
Kdo vám byl v těchto těžkých chvílích oporou?
Hlavně rodina, které chci tímto poděkovat. Jmenovitě děkuji mamce, taťkovi, sestře a švagrovi, kteří mě denně navštěvovali. Své přítelkyni, která při mně stojí a také trenérům, panu Adlerovi a panu Vojtěškovi. Dík patří také doktorům a sestřičkám z Fakultní nemocnice v Ostravě Porubě. Nechci na nikoho zapomenout, od všech si podpory nesmírně vážím.
Je trenéřina cesta, kterou byste se chtěl v budoucnu vydat?
Ještě je brzy na soudy, ale určitě to zkusím, a pokud mě to bude nadále bavit i naplňovat, rád touto cestou půjdu. Děkuji trenéru Vojtěškovi a vedení Baníku za to, že mi dali tuto možnost.
Sledujte #banikostrava
