Šéftrenér mládeže: Stále máme rezervy

Pokud bychom se bavili vyloženě o výsledcích, mohli bychom hovořit o naprosté spokojenosti. Byla by na místě. Výsledky ale v mládežnických kategoriích nejsou hlavním kritériem pro hodnocení. Důležitější je herní stránka, hráčský vývoj individualit.

A zde by vaše hodnocení znělo jak?

Tady víme, že máme obrovské rezervy. Hlavně v kategorii U19. Jsme si toho plně vědomi. Pokud se zaměříme pouze na výsledek, tak nemůžeme být dlouhodobě úspěšní. Máme před sebou zimní období a v něm se budeme znovu zaměřovat především na rozvoj jednotlivých hráčů. Ne primárně na to, abychom třeba v kategorii U19 vyhráli titul.

Co to znamená konkrétně?

Třeba to, že budeme hráče, o kterých jsme přesvědčeni, že jim to pomůže a budou úspěšní, posouvat do vyšších kategorií. Už jsme teď posunuli několik hráčů ročníku 2005 z devatenáctky do tréninkového procesu B-týmu. Momentálně máme posunuty čtyři hráče ročníku 2005 a jednoho hráče ročníku 2006, kteří s námi absolvovali podzim v devatenáctce. Dostanou příležitost v přátelských zápasech, a pokud se ukáže, že na B-tým mají, pojedou v lednu na soustředění s béčkem.

A pokud ne?

Pokud se jim v rámci velké konkurence nepodaří uspět, budeme individuálně řešit další vývoj každého z nich. Jestli by bylo lepší pokračovat ještě v devatenáctce, nebo jestli už ji třeba přerostli, přičemž na „B“ tým to zatím není, zda bude vhodné posunout je do jiného mužského týmu.

Takže lze očekávat, že devatenáctka půjde do jarní části sezony oslabena?

Nemyslím si, že oslabena. Řekněme spíše omlazena. Jsme přesvědčeni o tom, že kluci, které chceme v zimě přesunout do kategorie U19 z nižších kategorií, jsou připraveni tuto výzvu zvládnout. Pokud je podpoříme, budeme trpěliví a dáme jim dostatek prostoru, tak nás díky svému talentu a pracovitosti přesvědčí o tom, že ten tah je správný. Abych to shrnul, prioritou není vyhrát titul v devatenáctce, prioritou je vychovat co nejvíce hráčů pro áčko.

V první fázi tedy spíše pro B-tým…

To je jen předstupeň. Všichni trenéři, kteří tu jsme, chceme vidět hráče z akademie v A-týmu. Ve větší míře, než se to dařilo do nedávné minulosti. Tak jako se to povedlo třeba Šíňasovi, nebo Hrubasovi. Naším přáním je, aby se to povedlo i dalším hráčům a ve větším počtu. Děláme pro to maximum.

Byla řeč o hráčích ročníku 2005. Několik z nich už v B-týmu pracuje. Jak jste s jejich působením v béčku spokojen?

Do přípravy šli čtyři kluci, smůlu měl Koutný, který se zranil, což ho přibrzdilo. Ale on to, věřím, dožene. Takže nám tam zůstali Málek s Krupičkou. Ti hrají stabilně, z toho mám obrovskou radost. Zaslouží si to oba, u Michala Málka jsem zvlášť rád, že tomu tak je, protože musel překonat velmi těžkou osobní situaci. Dali jsme mu prostor, ať se s tím, co jej v osobním životě potkalo, vyrovná, myslím, že to nejhorší už je za ním, cítím z něj velkou energii a chuť do práce. To je dobře i pro něj samotného. Pokud jde o Jirku Remiáše, ten to má jako stoper mnohem těžší, konkurence na postu stopera je v béčku velká. V momentě, kdy neměl minutáž, vypomáhal nám v devatenáctce, aby to vytížení měl. Ale podívejme se na to z jiného úhlu.

A to?

Pro Akademii bylo velkou odměnou, že jsme tyhle čtyři kluky do béčka posouvali bez obav, jestli to zvládnou, nebo ne. Výkonnostně na to měli všichni čtyři, dva se s určitou nepřízní osudu musí ještě poprat. Ale jsme moc rádi, že se béčku, v jehož kádru jsou samozřejmě kromě těchto kluků ročníku nula pět také nula čtyřky, na podzim po drtivou většinu času tak daří.

Jak daleká je ještě cesta těchto hráčů do A-týmu? Luděk Mikloško, sportovní ředitel Baníku, velmi často zdůrazňuje slovo trpělivost…

Samozřejmě, trpělivost je naprosto nezbytná. Jak ze strany klubu, trenérů, tak ale taky ze strany hráčů. Důležitá je stabilita, kterou má Akademie zejména díky panu Brabcovi zajištěnu. Těch proměnných je ale celá řada. Svou roli hraje aktuální konkurence na daném postu. Ta někdy mladému hráči otevře dveře do A-týmu rychleji, někdy naopak pomaleji. Pak přichází na přetřes další proměnná. Jak hráč, který cítí, že by už na A-tým měl, navíc už třeba dostal prostor v tréninkovém procesu, ale přes objektivně silnou konkurenci se zatím do kádru nedostal, toto zklamání ustojí a neztratí vůli pracovat na maximum i nadále. Mentální stránka je v takové chvíli klíčová. Svou roli někdy hraje i štěstí, že se hráč na určitém postu zraní, a tím se otevře šance mladému hráči. Důležitá je samozřejmě ochota trenéra tu šanci mladému hráči dát. Nejdůležitějším faktorem je ale trvalá ochota mladého hráče dát do své práce maximum a nepolevit, i když se šance otevírá trochu pomaleji, než hráč samotný čekal. Nesmírně důležitá je v takové chvíli komunikace s hráčem. Aby on věděl, co ho čeká, jaké s ním má klub plány, jakou pro něj vidí cestu. To je věc, kterou chceme v Baníku více individualizovat a také tímto způsobem se posouvat dál.