Poprvé mě do Ostravy na Baník vzal bratranec v květnu roku 1987, kdy mi bylo pouhých 13 let a Baník tenkrát deklasoval Duklu 5:0 - tam vznikla tahle vášeň. Do té doby jsem chodil na Indiány Baník Havířov, protože jsem v Havířově bydlel. Letos je to 35 let a věř mi, že těch zápasů, které jsem za tu dobu viděl, bylo neskutečně mnoho.
Všimnul jsem si, že na utkání chodíš s celou rodinou?
Beru děti a někdy s námi jde i žena, která je také zapálenou fanynkou Baníku. Dětem se fotbal a hlavně BANÍK OSTRAVA velmi líbí a mám pocit, že půjdou v mých stopách. Syn, který má 7 let hraje aktivně za Pražský Újezd nad Lesy U9. Pozoruje, jak kluci bojují a s jakým nasazením jdou do každého míče a bere si z nich příklad. Dcera, ta ve svých 3 letech zase chodí na fotbal, protože si tam může zakřičet "BANÍK ČÍČO" a zazpívat její oblíbený chorál "V Slezsku domov má... Baník Ostrava"! Každý člen rodiny má svou šálu a tu si poctivě vozí s sebou.
Od kdy chodíš na utkání mládeže?
Na mládežnický fotbal jsem již chodil na areál Jeremenko, poté na Šoupalku, ale teprve předloňskou sezónu jsem se začal více věnovat výjezdům za Baníkem. Od loňské sezóny vyvěšujeme vlajku, šály a fandíme. Dlouhodobě taky jezdíme na venkovní utkání žen Baníku a dokonce loňskou sezónu jsme s kamarádem Radimem Trulem, který taky bydlí v Praze, nevynechali žádné jejich venkovní utkání.
Vidím tě skoro na každém venkovním utkání U19 a U17, ale taky si byl viděn na utkání U15...
Snažíme se s dětmi nevynechat žádné utkaní, kluky podpořit a potěšit naše modro-bílé srdíčka. Někdy to opravdu nejde, protože jezdím na montáže po celé republice a věř mi, že to hodně bolí, když nemůžeme jet na Baník. Na U15 jsme s dětmi jeli na Strahov na finálový zápas o mistra republiky FCB - Slavia, kde jsme na pokutové kopy získali mistrovský titul. Byla tam skvělá atmosféra, spousta fandících Baníkovských rodičů - to jsme si přece nemohli nechat ujít! Po tomto zápase nám majitel Baníku pan Brabec při rozhovoru slíbil, že pokud se bude synovi ve fotbale dařit a bude dobrý, tak si ho vezme do Akademie na internát. Neskutečná výzva nejen pro kluka, ale i pro mě.
Co by si vzkázal Akademii?
Je toho víc, co bych chtěl Akademii vzkázat. Hlavně přeji všem, kteří mají tu čest nosit znak Baníku na prsou, aby neusínali na vavřínech, stále na sobě pracovali, byli čestní, aby jim vydrželo zdraví, dařilo se jim herně a dělali celé Baníkovské rodině radost. Nejen z výhry, ale především předvedenou hrou, hranou srdcem. A taky, aby byli hrdí, že můžou kopat za ten největší klub - Baník Ostrava! Dále bych chtěl všem z Akademie poděkovat za práci, kterou pro mládež dělají. Panu Brabcovi, za to, že ho máme! Romanu Holišovi, jak Akademii vede. Marcelu Frajtovi, Radku Slončikovi, Václavu Daňkovi, Ivo Schmuckerovi, že mají s klukama trpělivost a vždycky přijdou pozdravit své věrné fanoušky. A na závěr bych chtěl touto cestou poděkovat Denisu Látalovi, který po utkání se Spartou na Strahově věnoval své kopačky mému synovi a udělal mu tak neskutečnou radost.
Uvidíme se na dalších utkáních mládeže..
Děkuji za rozhovor, bylo mi ctí !
Za Akademii děkujeme za rozhovor a především za podporu celé rodině!
