Fotbalová akademie
pátek 29. července. 2022
Obecné

Legendy FCB v Akademii - Václav Daněk

Zapojení klubových legend, mimo jiné do tréninkového procesu naší mládeže, je cesta, kterou se Baník ubírá. Stejně jako patronací kempů, turnajů či jiných významných událostí Akademie FCB, jehož jsou naše legendy součástí. V minulém díle jsme vám nabídli rozhovor s René Bolfem, nyní je tu pokračování s Václavem Daňkem.

Jak dlouho působíte v Akademii a na co se zaměřujete?

V Akademii FC Baník Ostrava působím od příchodu nového majitele, pana Václava Brabce. Díky němu bylo vybudováno tréninkové centrum na Vistě, kde de facto působím od samého začátku. Věnuji se jen jednomu postu - útočníkům. Mým cílem je, aby se naši útočníci ze všech dorosteneckých kategorií zlepšovali ve všech činnostech spojených s útokem a zakončením. Přímé zakončení oběma nohama, zakončení hlavou, procvičování a zlepšování centrů ze strany, samozřejmě podle toho, jak je který hráč na svém postu klíčový.

Půl roku jste pracoval u A-týmu. Co vás vedlo k návratu k mládeži i přesto, že jste mohl zůstat u áčka?

Být u v prvoligového týmu a pracovat s ním, to má svůj kredit. Já jsem se chtěl ale spíše věnovat věcem, které souvisí přímo s působením na hřišti. Jako bývalého dlouholetého útočníka mě samozřejmě nejvíce zajímá útočná činnost. U A-týmu již mají hráči návyky zautomatizované, u mládeže mi ta práce zkrátka dělala větší radost, protože jde rychleji vidět progres a zlepšení.

Jako jedna z největších legend FCB předáváte zkušenosti mladým hráčům. Uvědomují si to mládí hráči, že mají tu čest pracovat s jedním z nejlepších kanonýrů historie Baníku?

Velmi těžko odpovědět. Je mi přes šedesát let a hráčům šestnáct až devatenáct. Nemohli mě nikdy vidět hrát. Znají mě ale trenéři, kteří s mužstvem pracují, nejvíce z mého aktivního působení. Někdo mě mohl viděl v zápasech, někteří se o mě bavili s přáteli… Není to ale jádro věci. Nejdůležitější je, aby ty zkušenosti, ke kterým jsem já dospěl v třiceti letech nebo v pozdějším věku, měli možnost nabýt už dříve. Jedná se právě o ten věk šestnáct až devatenáct let. Daněk je jeden, Bitta je jeden. Nechci, aby se z mladých hráčů dělal nový Daněk, ale aby měli ty zkušenosti už dřív a zdokonalovali vlastní přednosti.

Jaké podmínky k přípravě máte na Vistě a je nějaká univerzální rada, kterou byste rád vzkázal klukům?

Co se týče areálu klubu, tak musím smeknout, co zde majitel dokázal. Naše podmínky nám závidí i kluby z Prahy. Navíc díky střední škole jsme provázaní natolik, že kluci mohou trénovat i ráno. Ne každému se povede fotbalem živit, proto jsem rád, že se dbá i na to, aby byli hráči použitelní pro život. Co se týče kolektivu lidí, jsou zde skvělí trenéři, fyzioterapeuti, poradci, maséři... Nejsem tam sice tak často jak oni, ale vždy se na to těším. Cením si, že můžu mít s fotbalem takový krásný kontakt, ten by mi v životě chyběl.

Vidíte v týmu svého nástupce?

Každý hráč, každý člověk, vždy se jedná o originál. Klony tam nejsou. Každý má jiné přednosti, jinak vyvážené. Je vidět, že ti kluci v šestnácti, sedmnácti, osmnácti, devatenácti letech jsou po technické stránce velice dobře připraveni. Co se týče přípravy, trénujeme neustále zpracování směrem k bráně, zády k bráně, po centru ze strany… Jaké cvičení, je vcelku jedno, ale zakončení musí hráči umět všechna. Hráč může být v náběhu, zakončit po zpětné přihrávce, zakončit směrem k bráně, převzít si míč, po centru a zakončit z voleje. Hraní hlavou, to je pak samostatná kapitola. Tyto věci musíš neustále procvičovat. Když něco uděláš stokrát, tak to nějak umíš. Když něco uděláš tisíckrát, tak se zlepšíš ještě více. Když uděláš něco milionkrát, je tu pak záruka, že z té šance padne gól daleko častěji. Opakování je matka moudrosti. Najít finální řešení musí pak hlava. Ta musí v daném momentu vybrat nejlepší možné řešení. K tomu potřebuješ neustálé procvičování. Určitě bych vyzdvihnul Bittu, on totiž má skvělé náběhy na přední tyč a nádherné zakončení hlavou.