Baníkovská cesta | Michal Papadopulos: Největší odměnou je start hráče Akademie za náš A-tým

Za každým gólem stojí spousta práce. V Akademii FC Baník Ostrava se individuálnímu rozvoji hráčů dlouhodobě věnuje bývalý ligový útočník Michal Papadopulos, který své bohaté zkušenosti předává především našim ofenzivním hráčům. Jak probíhají individuální tréninky, na co se zaměřuje a co považuje za nejdůležitější pro rozvoj mladého útočníka? Nejen o tom jsme si s ním povídali.

Po bohaté hráčské kariéře jste se vrátil do Akademie Baníku. Jaké to je být doma tentokrát v roli trenéra?
Velmi mě potěšilo, když přišla nabídka se vrátit zpátky do Baníku, protože Baník mě vychoval pro velký fotbal a jsem rád, že mu to nějakým způsobem můžu vracet v roli trenéra. Takže jsem se vrátil rád a v roli, ve které působím, jsem velmi spokojený.

Vaší specializací jsou individuální tréninky mladých ofenzivních hráčů. Na jakých dovednostech pracujete s útočníky nejčastěji?

Snažíme se pracovat hlavně na poziční hře nebo pozicích, ze kterých se do zakončení hráči v zápase dostávají. Takže trénink obsahuje hlavně zakončení, hru zády k bráně, první dotek, přípravu prvního doteku s následnou střelbou, a to celé v intenzitě. Kladu důraz hlavně na rychlost a co nejrychlejší řešení, protože v boxu v dnešní době není čas ani prostor.

Když se podíváte na mladé útočníky dnes, na čem by měli nejvíce pracovat a co jim chybí?
Mladým klukům chybí, a to logicky, hlavně zkušenosti, které časem získají. Například je strašně důležité postavení v šestnáctce, jak míč přebírají, jak dokážou manipulovat s obráncem a odpoutat se od něj. Je to o zkušenostech a taky o drilu.

Jak moc se změnila role útočníka oproti době, kdy jste hrál vy?
Změnila se hlavně v dynamice a rychlosti. Fotbal se neustále posouvá. Z čehož vyplývá, že z pohledu útočníka je v boxu čím dál tím méně času, a proto je strašně důležitá rychlá práce s míčem a rychlé rozhodování v zakončení.

Během kariéry jste prošel kluby jako Arsenal, Bayer Leverkusen nebo Heerenveen. Existuje něco, co jste si z těchto angažmá přenesl do své trenérské práce?
Přenesl jsem si spoustu cvičení, které jsem sám jako hráč absolvoval a nyní je třeba po drobných úpravách nebo vylepšeních do tréninkové jednotky aplikuji.

Co podle vás odlišuje dobrého útočníka od opravdu výjimečného střelce?
Dobrý útočník dokáže zakončení a provedení samotné střely nadrilovat. A výjimečný útočník neboli střelec, ten má jeden jediný dar, který se nedá naučit – a to je výběr místa v pokutovém území. To je dle mého věc, kterou ten daný hráč musí cítit. S tím se musí člověk narodit a musí cítit, kde a jak si v ten pravý moment naběhnout. To je ten zásadní rozdíl, co rozlišuje dobrého útočníka od výjimečného.

Která vlastnost je podle vás u mladého hráče nejdůležitější, pokud se chce jednou prosadit v profesionálním fotbale?
Jednoznačně cílevědomost a hladovost, protože fotbal nepřináší jen úspěšné zápasy a období. Každého potkají i zápasy špatné. Je to pak jen o tom, jak daný hráč moc chce a jestli se dokáže poučit ze svých chyb a pracovat na nich. To je jeden z rozhodujících detailů mezi úspěchem a neúspěchem. Pokud má někdo jasně vytyčenou cestu a jde si za ní, včetně každodenního drilu, může se stát profesionálním fotbalistou.

Kdybyste mohl dnešním mladým útočníkům naší akademie předat jedinou radu ze své profesionální kariéry, jaká by to byla?
Určitě pracovitost a přidávání si tréninku, protože mít vědomí, že dělám víc než můj spoluhráč, to vás musí motivovat a ještě více posouvat. Každý hráč by měl mít nějakou aktivitu 4 hodiny denně, pokud chce být výjimečný, a je jedno, jestli to je fotbalový trénink s posilovnou a k tomu třeba tenis.

Na kterého spoluhráče nebo trenéra ze své kariéry nejraději vzpomínáte a proč?
Co se týče spoluhráčů, tak nejvíce mě zaujal Thierry Henry a Dimitar Berbatov. Často jsem se na ně při tréninku díval, jak se na hřišti chovají, jak zakončují, a snažil jsem se je napodobovat. Co se týče trenéra, tak trenér Trond Sollied v Heerenveenu. Chtěl hrát absolutní fotbal s dominancí na míči. Tenhle fotbal mě fakt bavil. Když jste jako útočník devítka a máte převahu na míči, tak se do těch šancí dostáváte častěji a z toho automaticky plyne i více vstřelených branek.

Vstřelil jste mnoho důležitých gólů. Na který z nich nikdy nezapomenete?
Určitě gól ve finále domácího poháru v dresu Baníku, který jsme v sezoně 2004/05 vyhráli. Na branku, kterou jsem vstřelil dvě minuty před koncem, na tu určitě nikdy nezapomenu.

Jaký je váš fotbalový trenérský sen? Kam byste chtěl pomoci dostat hráče naší Akademie?
Momentálně mě naplňuje práce v Akademii. Každého trenéra ale samozřejmě potěší, když vidí, jak se hráči posouvají i třeba díky mým individuálním tréninkům. A největší odměnou je to, když hráč Akademie nastoupí za náš A-tým.